Obrázky
27. 8. 2007
Linkin Park - Minutes to Midnight - že by něco jiného?
Budou vyměklí, budou pomalí, tvrdí, komerční, jiní. Spekulací, jaké bude nové album Linkin Park - Minutes to Midnight,
bylo opravdu mnoho. Sami Linkin Park sice trochu prozrazovali, ale z
informací, které z Kalifornie přitékaly, se celkový obraz rozhodně
poskládat nedal. Každopádně bylo jasné, že se se starými „nu-metalisty“
něco stalo a že jejich nové album rozhodně nebude stejné jako naši
staří známí Hybrid Theory a Meteora. Informace byly jasné - budou jiní. A to také jsou.

Chytré…
Deska je perfektně poskládaná. Začíná rychlým nabitým nářezem Given Up, ve kterém Chester Bennington řve tak, že musel nechat plíce na mikrofonu v nahrávacím studiu. Given Up střídá pomalá píseň, malinko připomínající starou tvorbu Leave Out All the Rest. To aby se zarytý fanoušek se pěkně namlsal. A tak to jede dál. Linkin Park jsou sice jiní, ale přesto je z každého tónu cítíte i slyšíte. Další chytrý tah byl singl What I've Done, píseň jež se asi nejvíce podobá staré tvorbě, kterou dobře známe. Fanoušci jím byli opět chyceni a přitáhnuti do napruženého očekávání. Zkrátka produkce se rapperu Mikeu Shinodovi a Ricku Rubinovi celkem povedla.
Komplexní…
Když vás pěkně hodí do varu Given Up (což je podle mě jedna z nejenergičtějších písní, co jsem kdy slyšel) a další song trochu uklidní zrychlený tep, objeví se další pecka, kde si konečně zamaká svým osobitým rappem Mike Shinoda a samply svižně tleskajících rukou vás opět rozhýbou. Jednoduchá vybrnkávačka na oboosterovanou kytaru dodává jemnější podtón, basa energii a samozřejmě nechybí Chesterův chraplavý řev. Fakt by mě zajímalo, jak moc musí tohohle chlapíka po turné bolet v krku. Rychlých, ostrých písní je na albu (bohužel pro mě) méně než těch pomalých. Ty však ale také stojí za to. Hlavně piánová pecka s decentními pochodovými bubny Hands Held High, která je sice opradu pomalá, ale obsahuje ukrytou velkou sílu a téměř zhmotnělý protest, ve kterém vypravěčským stylem Shinoda rappuje o špíně celého světa, o penězích, o hlouposti a o nezájmu. „Rest of the world watching at the end of the day, in the living room laughing like what did he say?“
Texty jsou vůbec vyšperkované a chytré. Pobouření a protest najdete snad téměř v každém tracku. Ať už je to No More Sorrow – chytře symbolicky vyjádřená naštvanost na jednoho pana prezidenta (jakého asi). „You replaced freedom with fear, You trade money for lives“. Docela slušně mu nandavaj. Nebo když v Given up Chester vyřvává svou chuť se prostě vzdát.
Chytlavé…
Linkin Park posledních pár let pomalu ale jistě upadali. Poslední regulérní album Meteora jim vyšlo před dlouhými čtyřmi lety a i když bylo neoficiálně vyhlášeno jako jedno z nejsilnějších alb roku 2003 (prodalo se víc než jedenáct miliónů kopií) hlavně díky ohromně úspěšným singlům, už bylo cítit, že zápal kalifornské partičky trochu upadá. Album bylo celkem stejné jako předchozí debut Hybrid Theory a docela rychle se oposlouchalo.
Právě proto, myslím, zvolili Linkin Park jinou taktiku. Znechuceni celým nu-metalem, odklonili se od svých kořenů a udělali něco nového. Perfektní tah. Album se totiž poslouchá mnohem lépe, než kdyby to byla opět další variace toho, co známe. LP nejedou podle klasického scénáře, zdaleka tolik nekombinují zpěv s rappem, trochu zjemnili (i když k tomu měli vždycky docela náběh), a snaží se dělat hudbu ne podle toho, co se od nich čeká, ale podle toho, co je baví a co cítí. Právě to v kombinaci s jejich talentem, perfektně nabije každou píseň a po třetím, čtvrté poslechu je prostě nemůžete vyhnat z hlavy a pouštíte si je při každé příležitosti. A přesně tak podle mě má vypadat dobře udělané album kvalitní kapely.
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 43:50, 12 skladeb
Web: oficiální stránky – CZ, EN
Minutes to Midnight vychází nejen jako obyčejné CD, ale také v limitované edici obsahující obsáhlejší booklet a DVD s dokumentem o natáčení alba a klipu What I've Done. Tuto limitovanou edici si můžete pořídit ZDE.























